V pražském dopravním plánování se čas od času objeví nápad, který je ve své podstatě vizionářský a správný, ale jeho načasování a provedení ho mění v nebezpečnou a potenciálně katastrofální rozbušku. Plán na polidštění magistrály – přidání přechodů pro chodce, instalace nových semaforů a její zúžení – je přesně takovým případem. Je to vize, které bychom měli tleskat, ale realizovat ji až v den, kdy bude Praha skutečně připravena. Tedy v den, kdy bude mít kompletně hotový vnější i vnitřní okruh. Dnes je to jen recept na totální dopravní kolaps a zhoršení života pro všechny.
Magistrála, jak ji známe, je jizvou na tváři Prahy. Betonové monstrum, které v 70. letech bezcitně proťalo historické centrum, oddělilo od sebe čtvrti a vytvořilo neprostupnou bariéru hluku a zplodin. Každý, kdo má alespoň trochu rád Prahu, sní o tom, že se tato dopravní stoka jednou promění v městský bulvár plný života, stromů a kaváren. A ano, přechody pro chodce a zklidnění dopravy jsou naprosto nezbytným krokem k tomuto cíli.
Problém je, že tento sen nelze realizovat pouhým příkazem a instalací pár semaforů. Současná magistrála, ať se nám to líbí nebo ne, není jen obyčejná ulice. Je to životně důležitá tepna, která plní funkci chybějící části městského okruhu. Denně po ní projede přes 100 000 aut, z nichž velká část jsou vozidla v tranzitní dopravě – tedy ta, která v centru Prahy vůbec nemají co dělat, ale nemají jinou rozumnou možnost, jak město objet.
Recept na dokonalou zácpu
Představme si, co se stane v den, kdy se plán stane realitou bez dokončeného obchvatu. Na tepnu, která už dnes v dopravních špičkách kolabuje, přidáme několik nových semaforů. Každý semafor znamená zastavení plynulého proudu desítek tisíc aut. Kolona, která se začne tvořit, se nezastaví na hranici Prahy 2. Během desítek minut se rozlije do všech přilehlých ulic. Zablokuje se I. P. Pavlova, Karlovo náměstí, ucpe se Nuselský most a doprava se zastaví až hluboko v Praze 4. Z druhé strany se kolona rozlije na Hlávkův most, do Holešovic a přes Vltavskou dál.
Město se doslova udusí. Sanitky, hasiči a policie se nebudou mít kudy dostat ke svým cílům. Lidé stráví v autech a autobusech o desítky minut, možná i hodiny déle. Frustrace řidičů povede k agresivnějšímu chování, troubení a riskantním manévrům. A kvalita ovzduší? Ta se dramaticky zhorší. Stojící kolona aut s nastartovanými motory vyprodukuje mnohem více škodlivých emisí než plynule jedoucí doprava. Takže místo „polidštění“ centra dosáhneme pravého opaku – vytvoříme z něj toxickou, hlučnou a neprůjezdnou past.
Argumenty, které neobstojí
Zastánci tohoto plánu často argumentují, že zhoršení podmínek pro řidiče je donutí přesednout na MHD nebo nejezdit do centra vůbec. To je však nebezpečně zjednodušující pohled. Zaprvé, velká část dopravy na magistrále je tranzitní. Řidič kamionu jedoucí z Brna do Teplic opravdu nemá možnost přesednout v Krči na metro. Potřebuje projet. Zadruhé, mnoho lidí dojíždějících do Prahy nemá jinou reálnou alternativu než auto, ať už kvůli přepravě nákladu, dětí do různých škol a kroužků, nebo kvůli špatné návaznosti veřejné dopravy z jejich bydliště.
Tento plán tak netrestá jen „zlé řidiče“, ale všechny – včetně obyvatel centra, kteří budou dýchat horší vzduch, a cestujících v MHD, jejichž autobusy a tramvaje uvíznou v zácpách způsobených kolapsem automobilové dopravy. Je to klasický příklad řešení, které léčí symptom (nepřívětivá magistrála), ale naprosto ignoruje příčinu (chybějící obchvat).
Nejdřív práce, potom zábava
Správný postup je přitom naprosto logický a známý už desítky let. Je to strategie, kterou uplatnila Vídeň, Mnichov a další města, která úspěšně zklidnila svá centra.
- Dokončit Pražský okruh: Prioritou číslo jedna, dvě i tři musí být dostavba vnějšího okruhu. Ten odvede z města naprostou většinu tranzitní dopravy, která dnes ucpává magistrálu a Jižní spojku.
- Dokončit Městský okruh: Stejně klíčový je vnitřní okruh, který umožní objet širší centrum Prahy bez nutnosti projíždět jeho historickým jádrem.
- Až potom zklidňovat: Teprve ve chvíli, kdy budou tyto dvě klíčové stavby hotové a plně funkční, nastane ten správný čas na transformaci magistrály. Až když budou mít řidiči rozumnou a plynulou alternativu, můžeme si dovolit začít magistrálu zužovat, přidávat přechody, sázet stromy a budovat cyklostezky.
Jakýkoli jiný postup je jen nezodpovědný aktivismus, který si bere za rukojmí miliony obyvatel a návštěvníků Prahy. Je to jako léčit pacienta se zlomenou nohou tím, že mu nařídíme běhat maraton, aby si zvykl. Výsledkem nebude uzdravení, ale trvalé poškození.
Současné vedení Prahy by mělo odložit líbivé, ultra zelené, nerealistické vize a soustředit veškerou svou politickou a finanční sílu na to jediné, co Praze skutečně pomůže – na co nejrychlejší dostavbu okruhů. Až bude hotovo, rádi si po nových přechodech na proměněné magistrále přejdeme pro kávu. Dříve to bude jen cesta do dopravního pekla.